Historie
První historicky známá osada na místě, kde se nachází dnešní Krumvíř, vznikla v období kolonizace ve 13 . století. Písemné zmínky se však datují až do roku 1350. Z tohoto roku pochází zpráva v Zemských deskách kraje brněnského, kde se píše o osadě Grunwiezen (Zelená louka). Dále se název obce vyvíjel v tomto sledu: Gruenwisch (r. 1371), Gronviř (1436), Grunvirz (do r. 1666), Kromvirž (1718), Krumvirž či Grumvirž (1827) a konečně Krumvíř (název se ustálil po r. 1848).
První matriční zápisy se nacházejí v matrice kloboucké a jsou z období nového osídlení Krumvíře po skončení třicetileté války (roky 1666, 1667 a 1669). Samostatná matrika obce Krumvíř je vedena od roku 1789.
Kraj beze stínu, který se koná v přírodním amfiteátru vždy jednou za 2 roky v červnu. Na festivalu vystupuje i místní cimbálová muzika Vonica. Největším kulturním svátkem roku jsou však bezpochyby Bartolomějské hody. Konají se koncem srpna a trvají tři dny.
Obec vyniká také výrobou tradičních vyškrabávaných kraslic, hrnčířskou výrobou a lidovým řezbářstvím. V Krumvíři dodnes funguje jedno z prvních širokoúhlých kin u nás. Tradiční beseda u cimbálu, hody a mnoho jiných kulturních akcí je pořádáno v moderním kulturním domě.
Po uzákonění povinné školní docházky docházely krumvířské děti do farní školy do nedalekých Klobouk. Evangelické děti navštěvovaly školu svého vyznání založenou v roce 1784 také v Kloboukách. První školní budova byla obcí zakoupena v roce 1817. Vyučovat se v ní začalo v roce 1827. Po povodni v roce 1850, která školu značně poničila, prošla budova celkovou rekonstrukcí. S rostoucím počtem obyvatel přestala škola kapacitně stačit. Nová budova byla otevřena roku 1916 a slouží dodnes. Ve staré škole je v současnosti umístěna mateřská škola.
Dominantou obce je kostel sv. Bartoloměje z roku 1870. Jedná se o jednolodní stavbu se segmentovanou klenbou kněžiště. Na věži jsou umístěny čtyři zvony, dva železné, jeden ze zvonoviny a umíráček, který pochází ze zrušené evangelické zvonice. Před mateřskou školou stojí pomník obětem první světové války s bustou T.G. Masaryka. Za obcí stojí zachovalá budova železničního nádraží na trati Čejč – Ždánice.
Na dochovalé obecní pečeti z 18.století je zobrazen vedle rádla také vinařský nůž. Nemůžeme však bezpečně tvrdit, že obec má ve vinařství prastarou tradici. Na rozdíl od okolních obcí se totiž první písemná zmínka o vinném desátku v Krumvíři objevuje až v roce 1723. Nicméně je pravdou, že se v Krumvíři nachází mnoho výjimečných vinařských tratí a vinná réva se zde úspěšně pěstuje. Dlouhé řady sklepů, z nichž mnohé mají malované žudro, jsou ozdobo u obce a chloubou mnoha vinařů.
Obecní znak na sobě nese modrý hrozen – byl převzat z nejstarší dochované obecní pečeti – a modrý je proto, že typickým vínem naší obce je červené. Dále znak zdobí nůž svatého Bartoloměje – patrona obce. Bartoloměj byl apoštol, který podstoupil mučednickou smrt v Arménii, kde ho právě tímto nožem stáhli z kůže. Zelené pole vychází z bývalých německých názvů obce : zelený – Grün a louka – Wiese. Dvě červená břevna symbolizují několikeré vypálení a znovu obnovení obce. Kosmé dělení pak znázorňuje rozložení kolem silnice spojující Brno s uherskou hranicí.
Reportáž České televize o pozůstatcích pravěkého moře v Krumvíři: …zde
O původu příjmení Šallé (Šálovi) Francouzská příjmení na Moravě
