Kroj

Z celé hodovní tradice zaznamenal kroj asi největší změnu od svého vzniku až po dnešek. Z dostupných pramenů vyplývá, že kroj si lid tvořil podle své povahy a také s ohledem na podnebí, ve kterém žil. Původně to byl také pracovní oděv – všední kroj. Ten musel být pohodlný a hlavně praktický. Z toho se jistě vycházelo zvlášť při výběru materiálu. Trochu jiné už to bylo u kroje svátečního.
„Na kroji se vždy pojil půvab pracně provedených vzorů s barevným souladem v krásný estetický celek. Vývoj kroje postupoval zvolna, procházel různými obměnami, jež nebyly nahodilé, ale vyplývaly z celkového života, vyznačoval přirozený stupeň slovanské lidové kultury, kterou ovládala sebevědomá hrdost, jistota, něha a lidová ušlechtilost. Proto na něm nesmí být nic měněno, při oblékání je třeba se kroji přizpůsobit a odložit představy a myšlenky přítomnosti. Správně oblečený a upravený kroj vyjadřuje mnohdy něco víc než jenom šat.“Přišly ovšem doby, kdy původní kroj dosloužil a k pořízení nového nebyl k dispozici potřebný materiál. A také každý měl jiné finanční možnosti. Tak se muselo kolikrát všelijak improvizovat. A některé změny se již natrvalo ujaly. Tak se například kdysi nosily u ženského kroje bílé punčochy, nízké boty se střídaly s vysokými , s vyšívaným kapesníkem se nosila zároveň růžička nebo rozmarýna. Po vzoru kroje z Kyjovska se začaly zkracovat sukně, zvýšil se jejich počet a šířka.
Věnce nosívaly jenom stárky nebo družičky na svatbě nebo pohřbu svobodného mládence či děvčete, sklepnice a ostatní dívky měly na rožky uvázaný šátek „turečák“. Původní bohaté věnce však později doplatily na nedostatek materiálu a družičky si začaly hlavy zdobit jen malými věnečky. A také krejzl – límec u ženského kroje nebyl stojatý. O této změně jsou dostupná tato možná vysvětlení. Jedno hovoří o tom, že jedna stárka neměla právě pěknou pleť a tuto momentální vadu na kráse chtěla schovat, proto si límec postavila.
Jakub Vrbas zase píše o tom, že
… „ jedna židovka z Dambořic přivezla z Vídně větší množství bramborového škrobu, který byl tehdy vzácný a udělala reklamu tvrzením, že viděla v císařském divadle ve Vídni, že ty krézle na rukávcích se nenosí u krku tak sklapnuté, ale nadobro stojaté okolo hlavy. Patrně tam viděla kus, v němž vystupovaly herečky ve španělském kroji 16. století a využila záměrně této módy. Tak si daly Dambořanky říct a zakrátko tak chodily všechny krojované družičky na Ždánsku a Kloboucku.
Také u mužského kroje byl zaznamenán určitý vývoj. Tak třeba chlapci nosili kordulu původně sepnutou stužkami. A prý …v Krumvíři jedna stárka, dovedná malířka, vymalovala na pruh bílého papíru kvítkovanou ozdobu a tu přišpendlila svému stárkovi na prsa po Také u mužského kroje byl zaznamenán určitý vývoj. Tak třeba chlapci nosili kordulu původně sepnutou stužkami. A prý …v Krumvíři jedna stárka, dovedná malířka, vymalovala na pruh bílého papíru kvítkovanou ozdobu a tu přišpendlila svému stárkovi na prsa po obou stranách kordule. O hodech za rok i jiná děvčata připjala svým chasníkům vymalované pásky na tuhém papíru, jeden chasník se dostavil k máji s plátěným vyšívaným páskem na kordule. Tento plátenkový nešvar se rozletěl po kraji i do Dambořic, kde byl rozmnožen o druhé plátýnko na horní části kordule. A to byl počátek dnešních spon na mužské korduli.“Jiné velké změny u mužského kroje neproběhly. Stejně jako u dívek tak i chlapci se v něčem liší. Stárek na rozdíl od ostatních mládenců místo malé voničky nosí velkou vonicu, dříve doplněnou bílými kosárky (peří z ocasu kohouta). Chasník, který nebyl stárkem, míval také za kloboukem muškátový květ doplněný rozmarýnem a kosárkem. Zvláštní postavení u mužského kroje – stárka, má fedro. Je to jakési stárkovské právo, které dostane od své stárky. Dříve to byl velký červený šátek turečák zdobený kvítím, později barevný šátek z kašmíru, potom bílý šátek hedvábňák s třásněmi, který už se zdobil různými motivy poskládanými z barevných stužek. Určitě i v tomto se projevila momentální nabídka materiálu. Dnes je to bohatě stužkami a korálky zdobený bílý brokát zakončený třásněmi a připevněný na dřevěné tyčce a s neodmyslitelnými dřevěnými hoblinami z lipového dřeva, které tvoří jakýsi ocas splývající od boku téměř na zem. Takových hoblin je potřeba na jedno fedro 150 – 200 ks a umí je zhotovit jen opravdu zručný řemeslník. Vzpomínáme, že hobliny stárkům během minulých let připravovali Tomáš Foretník, Petr Hanák, František Ledahudec, Cyril Hrabec, Antonín Valihrach a snad ještě další. V současnosti bělostné dřevěné spirály vycházejí z rukou Vladimíra Janče. Tento svazek hoblin je přizdobený širokými barevnými pentlemi, které jsou na horní části umně poskládány do „frče“. Fedro má stárek připevněné na pravé straně u pasu, levou rukou drží před sebou jeho volnou část. Sklepník fedro nenosí – zřejmě z ryze praktických důvodů vyplývajících z jeho funkce, kdy zajišťuje stále přísun pití a při zvaní nosívá velký plechový džbán s vínem. Jemu váže sklepnice bílou zástěru. Místo vonice na guraláku má dlouhý rozmarýn bohatě zdobený pentlemi. Bílé zástěry nosí potom všichni čtyři stárci při večerní zábavě. Svobodní chlapci nosili vyšívané nohavice – gatě (znovu je pro krumvířský kroj objevil právě strýc Martin Foretník) , chudobnější nebo pacholci nosili bílé barchetové kalhoty s černými lampasy na bočních švech (pozůstatek vojenských uniforem z napoleonských válek). Dnes tyto rozdíly odpadají, chlapci nosí jak vyšívané gatě, tak i bílé s lampasy. Stárci o hodech oboje střídají podle zvyklostí.
V kroji nechodili ovšem jenom stárci a svobodní. Také ženáči se do kroje rádi ustrojili. Nosili příležitostně tmavé oblečení s černým kloboukem nebo bílé oblečení s vyšívaným bílým „lajblem“ (marinkou), vyšitými kalhotami a nad holínkami uvázanými bílými vazačkami. Kroj byl doplněn guralákem bez ozdob. Vdané ženy nosívaly podobné ustrojení jako děvčata s tím rozdílem, že krejzl byl kolem krku varhánkovitě položen. Později nosily buď kacabaje nebo jupky, na hlavě šátek na „holubičku“ a podle počasí různé druhy vlňáků. Nevěsta, pokud se vdávala v kroji, měla vlasy zvláštním způsobem zapletené na zahrádku. V dnešní době, kdy většina děvčat má krátké vlasy, není tento způsob možný.
Jestliže jsme se zde zmínili o ženském krumvířském kroji, nemůžeme se nezmínit o tetičkách, které uměly a i dnes umí kroj nejen pečlivě připravit, ale také obléknout.

_

© Obec Krumvíř - Všechna práva vyhrazena.